Co se děje na supervizi

Na supervizi si kouč „přináší“ svého klienta nebo konkrétní situaci s ním, kde cítí potřebu si něco ujasnit, reflektovat, zrevidovat svůj přístup. Na rozdíl od mentoringových setkání nepracujeme obvykle s nahrávkou. Místo toho diskutujeme o tom, jak kouč konkrétního klienta a jeho zakázku pro koučování vnímá, jak se mu koučování s tímto klientem daří, kde jsou úskalí a co se naopak daří. V závislosti na tom, kde kouč cítí obtíže, můžeme rozebrat například jeho přístup ke koučovanému, použité techniky, jak zvládá udržet se v koučovací pozici, co mu v tom brání apod. Nebo se můžeme zaměřit na koučův vztah s klientem, jak se vůči klientovi on sám cítí, jak by potřeboval vztah ke klientovi upravit, co by si ve vztahu chtěl ujasnit. Často se také vracíme k cíli koučování, který si klient stanovil, potřebě znovu ho s klientem probrat, re-kontraktovat.

Smyslem každého supervizního setkání tedy je podpora koučovaného v jeho reflektivní praxi – aby si uměl zvědomovat, co se v rámci koučovacího procesu děje, budoval si schopnost jemně vnímat své vlastní prožívání a oddělovat to, co je „jen jeho“. Znamená to na jedné straně přiznat si svá slabá místa či slepé skvrny, na druhé straně i ocenit sám sebe za dosažený pokrok a silné stránky, o které se kouč ve své práci může opřít. Je to zároveň proces učení, kde si kouč připomíná koučovací kompetence a stanovuje si vlastní cíle, na co se chce v další koučovací práci zaměřit, co chce rozvíjet. Každé další supervizní sezení pak slouží jako možnost reflektovat vlastní posun. Proto je výhodné mít supervizi pravidelně (1x za 1-2 měsíce dle počtu koučovacích klientů) a mít s konkrétním supervizorem dlouhodobý kontrakt (např. na 1 rok). Kouč si tak může stanovit dlouhodobý cíl pro svůj rozvoj v koučování, který pak mají supervizor a kouč na zřeteli při každém setkání, když pracují na konkrétních zakázkách pro dané sezení.

Úkolem supervizora je vytvořit bezpečný prostor, kde se kouč může cítit svobodný mluvit o svých koučovacích zkušenostech a s důvěrou přinášet i své profesní nejistoty a otazníky. Proto je důležité, aby si supervizor a kouč vyjasnili, jak bude supervize probíhat a jakým způsobem si kouč přeje být supervidován. Na začátku spolupráce tak vzniká kontrakt, který se týká nejen cílů supervize, ale také formy spolupráce a vzájemných očekávání. V průběhu vlastních koučovacích sezení pak supervizor podporuje kouče v práci na jeho cílech a klade důraz na reflexi a proces jeho učení.

Dalším důležitým úkolem supervizora je role řídící nebo také „ochranná“. Supervizor hlídá bezpečí kouče, jeho klienta i koučovací profese. Řídí se etickým kodexem kouče a koučovacími kompetencemi, tak aby vše, co koučovaný dělá, bylo profesionální, etické a v zájmu klienta – a v případě potřeby na něj kouče upozorňuje. To vede i k podporování a udržování dobrého jména koučování. Zároveň spolu s koučem reflektuje jeho přístup, aby byl bezpečný i pro kouče samého – respektoval jeho hranice, potřebu odpočinku a dostatečného odstupu, a tím předcházel nebezpečí vyhoření.